Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Zánět děložního hrdla neboli cervicitida se obvykle neprojevuje žádnými příznaky. Pokud se nějaké příznaky přece jen objeví, může se jednat o výtok z pochvy, bolestivý pohlavní styk (dyspareunie), bolestivost vulvy či pochvy. Hlavní příčinou vzniku zánětu děložního hrdla jsou bakteriální infekce. Mezi neinfekční příčiny cervicitidy patří vystavení (expozice) chemickým látkám nebo mechanické podráždění. Viz také zánět, děložní hrdlo.

Prekancerózní léze děložního hrdla jsou změny buněk děložního hrdla, které zvyšují pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru (rakoviny). Tyto abnormální změny ještě nejsou rakovinou. Pokud však nejsou léčeny, hrozí riziko, že se z nich časem vyvine karcinom děložního hrdla. Často trvá deset nebo i více let, než se prekancerózní léze děložního hrdla změní v karcinom děložního hrdla, ale může se to stát i za výrazně kratší dobu. Prekancerózní léze děložního hrdla lze poměrně snadno odhalit v rámci cervikálního screeningu, resp. pravidelným docházením na gynekologické preventivní prohlídky. Viz také prekanceróza, léze, děložní hrdlo.

Karcinom děložního hrdla je odborný název pro rakovinu děložního čípku. Tento zhoubný nádor je jedním z několika nádorových onemocnění, jejichž vznik je prokazatelně spojen s infekcí – v tomto případě s infekcí lidským papilomavirem (HPV). V České republice funguje screeningový program, jehož cílem je záchyt karcinomu děložního hrdla v časných stadiích, a tím i snižování mortality tohoto onemocnění. Obrázek: Zjednodušené schéma tří prvních klinických stadií karcinomu děložního hrdla (I, II a III). (Zdroj: depositphotos.com) Viz také karcinom, děložní hrdlo.

Biopsie děložního hrdla je vyšetření, které se provádí při podezření na karcinom děložního hrdla. Zákrok se provádí ve stejné poloze, jako při běžném gynekologickém vyšetření, obvykle bez nutnosti anestezie. Lékař získá přístup k děložnímu hrdlu pomocí vaginálního zrcátka. Z děložního hrdla je odebrán malý vzorek podezřelé tkáně, který je následně odeslán do patologické laboratoře k podrobnému vyšetření. Viz také biopsie, děložní hrdlo.

Kyretáž děložního hrdla je zákrok, který se provádí v případě abnormálního výsledku cytologického vyšetření stěru z děložního čípku. Kyretáž děložního hrdla spočívá v tom, že lékař pomocí kyrety (ostrého chirurgického nástroje) seškrábne vzorek tkáně ze sliznice kanálu děložního hrdla (tzn. z vnitřní části děložního hrdla, které spojuje dělohu s pochvou). Odebraný vzorek tkáně je poté odeslán do specializované laboratoře, kde je podrobně vyšetřen pod mikroskopem, zda nevykazuje známky onemocnění (nejčastěji zhoubného nádoru). Viz také kyretáž, děložní hrdlo.

Děložní hrdlo (lat. cervix uteri) je spodní zúžená část dělohy. Děložní hrdlo má válcovitý nebo kuželovitý tvar a jeho spodní část je snadno přístupná při běžném gynekologickém vyšetření. Z anatomického hlediska na děložním hrdle rozlišujeme zejména tyto části (kurzívou jsou uvedeny latinské názvy): horní úsek děložního hrdla (portio supravaginalis cervicis uteri) – větší část děložního hrdla, která není snadno přístupná při gynekologickém vyšetření, děložní čípek (portio vaginalis cervicis uteri) – dolní a zaoblený úsek děložního hrdla, který vyčnívá do pochvy. Kromě toho rozlišujeme kanál děložního hrdla (canalis cervicis uteri), který si zjednodušeně můžeme představit jako úzký „tunel“ mezi dělohou a pochvou. Na straně dělohy začíná tento kanál vnitřní děložní brankou (ostium uteri internum), zatímco na straně pochvy je ukončen zevní děložní brankou (ostium uteri externum), která je při gynekologickém vyšetření viditelná jako otvor uprostřed vrcholu děložního čípku. Obrázek: Děloha, děložní hrdlo a část pochvy – schematický nákres. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body, Bartleby.com: Gray's Anatomy, Plate 1167. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1420450) Viz také děloha.

Kanál děložního hrdla (lat. canalis cervicis uteri) je součást děložního hrdla, kterou si zjednodušeně můžeme představit jako úzký „tunel“ mezi dělohou a pochvou. Na straně dělohy začíná tento kanál vnitřní děložní brankou, zatímco na straně pochvy je ukončen zevní děložní brankou, která je při gynekologickém vyšetření viditelná jako otvor uprostřed vrcholu děložního čípku. Obrázek: Děloha, děložní hrdlo a část pochvy – schematický nákres. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body, Bartleby.com: Gray's Anatomy, Plate 1167. Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1420450) Viz také děložní hrdlo.

Zánět děložní sliznice neboli endometritida je obvykle způsobena infekcí v děložní dutině. Může být způsobena chlamydiemi, bakteriemi vyvolávajícími kapavku či tuberkulózu, nebo i bakteriemi žijícími normálně v pochvě. Endometritida se častěji vyskytuje po potratu nebo porodu. Častější je rovněž po dlouhém porodu nebo císařském řezu. Riziko vzniku endometritidy je vyšší po téměř jakémkoli zákroku, který se provádí přes děložní hrdlo. Mezi takové zákroky patří dilatace a kyretáž, biopsie děložní sliznice, hysteroskopie, zavedení nitroděložního tělíska (IUD) a porod (spíše po císařském řezu než po vaginálním porodu). Endometritida se může vyskytnout současně s jinými pánevními infekcemi, viz hluboký pánevní zánět. Viz také zánět, děložní sliznice (endometrium). Pozor: Endometritida není totéž co endometrióza!

Hrdlo (lat. jugulum) je přední část krku, tzn. část nacházející se před krčními obratli. V hrdle se nachází hrtan i část hltanu. Důležitou součástí hrdla je hrtanová příklopka, která odděluje jícen od průdušnice a zabraňuje vdechnutí potravy a nápojů do dýchacích cest. V hrdle se kromě toho nacházejí různé krevní cévy, hltanové svaly (důležité při polykání), hltanová mandle, patrové mandle, patrový čípek, průdušnice, jícen a hlasivky. Odvozené přídavné jméno je hrdelní (česky) nebo jugulární (z latiny). Obrázek: Schematický průřez oblastí hlavy a krku. Hrdlo je znázorněno v dolní části obrázku. (Zdroj: depositphotos.com)

Děložní tělo (lat. corpus uteri) je široká horní část dělohy, která je tvořena především silnou vrstvou svaloviny (myometria).